Dílna ručního tisku tapet
Ruční tisk tapet od nagrundovaného pásu po podřezaný spoj
Ruční tisk tapet je řemeslo složené z několika na sebe navazujících kroků, ve kterých se každá nepřesnost přenáší dál. Papír musí být připravený dřív, než se dotkne barvy. Raport se musí spočítat dřív, než se vyřeže první forma. A barva se musí nanášet ve vrstvách, jejichž pořadí nelze později obrátit.
Tento web shromažďuje popis celého postupu tak, jak na sebe jednotlivé fáze skutečně navazují: od podkladového nátěru přes soutisk až po podřezání spoje na stěně.
Otisk formy se klade vedle předchozího podle značek; každý dotek posouvá vzor o jeden raport.
Papírové polotovary
Papírový pás a podkladový nátěr
Tisk začíná u papíru, nikoli u barvy. Pro ruční tisk se hodí hladký, dostatečně gramážový papír, který snese navlhčení a nezvlní se do trvalých vln. Příliš savý papír vytáhne pojivo z barvy dřív, než se stihne rozprostřít, a otisk vyjde zrnitý a nerovnoměrný. Příliš uzavřený papír naopak barvu nepřijme a otisk se rozmaže.
Pás se proto zpravidla nejprve nagrunduje — potáhne se souvislou vrstvou podkladu, obvykle klihovou nebo křídovou, která vyrovná savost a zároveň dá vzoru podkladový tón. Grunt se nanáší v jednom směru širokým štětcem nebo válečkem, po celé délce pásu, bez přerušení uprostřed. Přerušení totiž vytvoří hranu, která se pod tenkou barvou po zaschnutí projeví jako viditelný pruh.
Na co se dívat před tiskem
- Vlhkost papíru. Papír by měl být aklimatizovaný ve stejném prostoru, kde se bude tisknout, alespoň jeden den.
- Rovnoměrnost gruntu. Proti světlu se hledají místa s vyšší i nižší krycí schopností.
- Rovná hrana. Podélná hrana pásu slouží jako vztažná čára pro celý soutisk; musí být přímá.
- Zaschnutí do hloubky. Grunt zaschlý pouze na povrchu se pod tlakem formy roztírá.
Pás se před tiskem napíná nebo zatěžuje na dlouhém stole. Podložka pod papírem má být mírně pružná — plsť, sukno nebo několik vrstev papíru. Tvrdá deska přenáší nerovnosti formy a otisk vychází nestejnoměrný.
Geometrie vzoru
Raport a výpočet opakování vzoru
Raport je vzdálenost, po které se vzor přesně opakuje. U ručního tisku určuje raport rozměr formy, počet otisků na pás i to, kolik papíru se ztratí při napojování na stěně. Vypočítat ho je třeba dřív, než se začne řezat.
Rozlišuje se opakování ve svislém směru, tedy podél pásu, a opakování v příčném směru, tedy mezi sousedními pásy. Pokud se vzor napojuje přímo, leží stejné motivy proti sobě v jedné výšce. Pokud se napojuje s posunem, je sousední pás oproti prvnímu posunutý o polovinu nebo o jinou část raportu, a spotřeba papíru na jeden pás roste.
- Svislý raport — vzdálenost mezi dvěma totožnými body ve směru délky pásu.
- Příčný raport — šířka opakující se jednotky napříč pásem, obvykle odvozená od šířky formy.
- Posun napojení — o kolik se sousední pás zvedne nebo sníží, aby vzor navázal.
- Nadměrek na délku — přidaná délka, aby bylo z čeho odřezávat u stropu a u podlahy.
Praktický postup je jednoduchý: změří se výška stěny, přičte se nadměrek nahoře i dole, výsledek se vydělí svislým raportem a zaokrouhlí nahoru na celý počet otisků. U vzoru s posunem se k délce jednoho pásu připočítá ještě velikost posunu. Teprve z těchto čísel se vypočítá potřebná délka papíru a počet pásů.
Kde raport nejčastěji selže
Nejběžnější chybou je, že se raport odvodí od nakresleného vzoru, ale nikoli od skutečné formy. Dřevo pracuje, řez má vlastní tloušťku a okraj formy nikdy nekopíruje kresbu na papíře do desetiny milimetru. Raport se proto ověřuje otiskem: forma se natiskne třikrát za sebou na zkušební pás a změří se vzdálenost mezi prvním a třetím otiskem. Dělením třemi vznikne skutečný raport, se kterým se dál počítá.
Nástroje
Řezané dřevěné formy a šablony
Formu tvoří dřevěný špalík s vyřezaným reliéfem: vyvýšená místa nesou barvu, snížená zůstávají čistá. Pro jemnou kresbu se hodí tvrdé, málo pracující dřevo s krátkými vlákny — hruška, jabloň, buk. Měkké dřevo se pod opakovaným tlakem otlačí a kresba se během několika desítek otisků rozšíří.
Pro každou barvu se řeže samostatná forma. Všechny formy jedné sady mají stejný vnější rozměr a stejně umístěné soutiskové značky, protože jedině tak lze vrstvy položit na sebe. Do rohů nebo do okrajů se proto vrtají nebo řežou drobné body, jehly či zářezy, které se při tisku kladou na již otištěné stopy.
Šablona je doplňkem, nikoli náhradou. Používá se tam, kde je plocha příliš velká na řezanou formu nebo kde má být kresba měkčí — barva se nanáší přes vyříznutý otvor tupým štětcem nebo houbou. Okraj šablony dává jinou hranu než dřevo: méně ostrou, mírně vláknitou. Kombinace obojího v jednom vzoru je běžná a je na ní vidět rozdíl v charakteru tahu.
Každý špalík nese jednu část vzoru; barevné vrstvy vznikají postupným otiskem několika forem stejného rozměru.
Pojiva a pigmenty
Klihové a temperové barvy
Barvy pro ruční tisk tapet se míchají tak, aby držely na papíře, nevsakovaly příliš hluboko a zároveň zůstaly na formě dost dlouho na jeden otisk. Klasická volba je klihová barva: pigment nebo křída rozetřená ve vodě a spojená zvířecím klihem. Zasychá matně, drží tón a lze ji navrstvit, dokud je předchozí vrstva suchá.
Temperová barva má pojivo silnější a odolnější, kresba je krycí a hrana ostřejší. Vyžaduje ale přesnější dávkování na formu — hustá tempera zaplní snížená místa reliéfu a otisk zaslepne, řídká se roztéká pod okraj a kresba se rozšíří.
- Konzistence
- Barva má stékat ze štětce v souvislém pramínku, ne v kapkách a ne v pásech. Kapky znamenají příliš husté pojivo, souvislý film znamená příliš řídké.
- Zásoba na jeden otisk
- Forma se natírá nebo napouští z plochého polštáře; množství má stačit přesně na jeden otisk. Přebytek se objeví jako lem kolem kresby.
- Stálost odstínu
- Klihová barva při zasychání zesvětlá. Odstín se proto posuzuje až na zaschlém zkušebním otisku, nikdy v nádobě.
- Míchání dávky
- Množství se počítá na celou sérii pásů. Domíchávání uprostřed práce je nejčastější příčinou viditelného rozdílu tónu mezi prvním a posledním pásem.
Pořadí vrstev
Vrstvený tisk od světlé k tmavé a soutisk podle značek
Vrstvy se kladou od nejsvětlejší k nejtmavší. Světlá barva položená na tmavou nekryje a zašpiní se; tmavá na světlou naopak dosedne čistě a případný drobný přesah vypadá jako záměrná kontura. Toto pořadí zároveň umožňuje průběžnou kontrolu: každá další vrstva zpřesňuje kresbu, kterou předchozí jen naznačila.
Mezi vrstvami se čeká na úplné zaschnutí. Na částečně zaschlou klihovou barvu se druhá vrstva přilepí a při zvednutí formy se odloupne. Doba schnutí závisí na vlhkosti prostoru a na síle nánosu; posuzuje se dotykem na okraji pásu, nikoli podle hodin.
Kontrolní postup před každou další vrstvou
- Ověřit, že předchozí vrstva je suchá i v nejsilnějším nánosu.
- Očistit formu od zaschlých zbytků, zejména v hlubších místech reliéfu.
- Natisknout zkušební otisk mimo pás a porovnat sytost s předchozí sérií.
- Nastavit formu podle soutiskových značek a teprve pak přenést tlak.
- Tisknout celou sérii v jednom sledu, bez přerušení a bez výměny barvy.
Přípustné posunutí
Ruční soutisk nikdy nebude absolutní. Rozhoduje, jak velký posun ještě čte oko jako vlastnost tisku a kdy už jako chybu. Malý, ale konstantní posun stejným směrem působí přirozeně a v celé ploše zaniká. Naopak posun, který se mění pás od pásu nebo dokonce v rámci jednoho pásu, upoutá pozornost okamžitě, protože rozbíjí rytmus opakování.
- Posun sledovat vždy na hraně kresby, kde se dvě barvy potkávají, nikoli uprostřed plochy.
- Odchylku měřit proti soutiskové značce, ne proti sousednímu motivu.
- Pokud se posun během série zvětšuje, hledat příčinu v otlačené podložce nebo v navlhlém papíru.
- Vrstvu s výrazně vybočeným soutiskem raději nedotisknout a pás vyřadit než ho opravovat.
Po tisku
Sušení pásů na vzduchu, svinování a skladování rolí
Potištěný pás se suší volně na vzduchu, zavěšený nebo rozložený tak, aby vzduch procházel z obou stran. Sušení u zdroje tepla vede k nerovnoměrnému smrštění: okraje ztvrdnou dřív než střed a pás se zkroutí. Pomalé schnutí v mírně proudícím vzduchu při běžné pokojové teplotě dává rovnější výsledek.
Zcela zaschlý pás se svinuje potištěnou stranou ven, aby se barva na vnitřním poloměru netlačila sama proti sobě a nepraskala. Role se váže volně, nikoli utaženě — tlak provázku se po několika týdnech otiskne do papíru. Vzniklý přehyb už nelze narovnat.
- Poloha. Role skladovat naležato na rovné podložce, ne nastojato; opřená role se vlastní vahou zdeformuje na spodní hraně.
- Prostředí. Ustálená vlhkost bez výkyvů; opakované vlhnutí a schnutí uvolňuje klihové pojivo.
- Světlo. Chránit před přímým světlem, protože pigmenty klihových barev blednou nerovnoměrně.
- Oddělení. Mezi role vkládat prokládací papír, aby se barva nepřetiskla na sousední rub.
- Popis. Na vnější stranu role poznamenat raport, směr vzoru a pořadí pásu — bez toho se série po měsících skládá jen zkusmo.
Na stěně
Naklížení stěny, lepení pásů a podřezání stykových spojů
Ručně tištěný papír se chová jinak než průmyslová tapeta. Je citlivější na vodu, barva na povrchu se dá poškodit otěrem a rozměr pásu se po naklížení mírně změní. Postup se tomu přizpůsobuje: méně lepidla, delší doba na nasáknutí, žádné roztírání po lícové straně.
Podklad musí být rovný, savý a jednotný. Nesourodý podklad se prokreslí i přes krycí barvu, protože každá jeho část odebere z lepidla jiné množství vody. Stěna se proto předem naklíží zředěným lepidlem a nechá se zaschnout.
- Narýsovat svislici u prvního pásu a od ní odvíjet celou řadu; roh místnosti není svislý a jako vodítko neslouží.
- Nanést lepidlo na rub pásu rovnoměrně, s ubráním u okrajů, aby nepřeteklo na líc.
- Nechat pás složený rubem k rubu nasáknout stejnou dobu jako všechny ostatní; rozdílná doba znamená rozdílnou délku po vyschnutí.
- Přiložit pás k svislici shora a hladit měkkým kartáčem od středu k okrajům, nikoli válečkem po povrchu.
- Sousední pás položit s několikamilimetrovým překrytím a vzor srovnat podle raportu, ne podle hrany.
- Vést jeden svislý řez oběma vrstvami najednou, odstranit obě odřezané pásky a spoj lehce přitlačit.
Proč se spoj podřezává
Podřezáním vznikne přesně lícující spára i tam, kde hrany papíru nejsou dokonale rovné nebo kde se pásy po naklížení nepatrně rozšířily. Řez je třeba vést jedním tahem, ostrým nožem a s pravítkem opřeným tak, aby se nepohnulo. Opakovaný nebo přerušený řez zanechá roztřepenou hranu, která po vyschnutí odstoupí. U ručně tištěného papíru se navíc nedoporučuje spoj přejíždět válečkem — barva na povrchu by se vyleštila do lesklého pruhu.
Obsah webu
Jaké materiály na Patrakerdi vycházejí
Patrakerdi je informační web o ručním tisku tapet. Publikované texty popisují postupy, jejich pořadí a důvody, proč jsou uspořádané právě takto. Cílem je, aby čtenář pochopil souvislost mezi jednotlivými fázemi, ne aby si prošel seznam kroků bez kontextu.
- Popisy postupů: příprava a grundování papírového pásu, řezání forem, míchání barev, tisk vrstev, sušení.
- Výpočtové části: raport, posun napojení, nadměrek a odvození spotřeby papíru.
- Kontrolní seznamy pro fáze, kde se chyby projeví až později — soutisk, doba schnutí, skladování rolí.
- Vysvětlení pojmů, které se v dílenské praxi používají různě: raport, soutisk, podřezaný spoj, přípustné posunutí.
- Poznámky k typickým vadám otisku a k tomu, co je způsobuje.
Texty vznikají a průběžně se doplňují na jednom místě. Web nenabízí žádné služby, neprodává materiál ani nezprostředkovává zakázky; slouží pouze ke čtení.
Kontakt
Spojení s redakcí projektu
Pokud jste v textech narazili na nepřesnost, chybějící krok nebo pojem popsaný nejednoznačně, napište. Připomínky k obsahu jsou vítané a promítají se do dalších úprav textů.
Patrakerdi
[email protected]
Web nemá žádný kontaktní formulář ani přihlašování. E-mail je jediný způsob spojení a jeho použití je zcela dobrovolné.